Skip to main content

Nový cirkus 

Nový cir­kus je umě­lec­ký feno­mén, kte­rý v Čes­ké repub­li­ce nebyl dopo­sud ter­mi­no­lo­gic­ky ucho­pen. Popr­vé pojme­no­ván jako druh per­for­ma­tiv­ních umě­ní ve Fran­cii, kde na začát­ku sedm­de­sá­tých let 20. sto­le­tí zača­la v uli­cích pod širým nebem vzni­kat před­sta­ve­ní zalo­že­ná na slou­če­ní tra­dič­něj­ších cir­ku­so­vých dis­ci­plín s pou­lič­ním divadlem.
Již v roce 1971 zalo­ži­li Vic­to­ria Cha­pli­no­vá s Jeanem‑Baptistem Thi­e­ré­em nový cir­kus Cirque Bon­jour. Tvo­ři­li ho dva artis­té dopro­vá­ze­ní jejich vlast­ní­mi dět­mi, párem holu­bic a krá­lí­ky. Chtě­li z cir­ku­su vytvo­řit jem­nou a nad­ne­se­nou zába­vu se schop­nos­tí evo­ko­vat pro­měn­li­vé emo­ce. Význam­nou roli v utvá­ře­ní nové­ho umě­lec­ké­ho dru­hu, kte­ré­mu se poslé­ze zača­lo říkat nový cir­kus, hrál také Chris­ti­an Tagu­et. V roce 1973 na nádvo­ří paříž­ské­ho Hôtel de Marais uve­dl insce­na­ci Puits aux Images (Stud­ni­ce obra­zů), kte­rá vychá­ze­la z meto­dy pro­po­jo­vá­ní hra­ných scén s cir­ku­so­vým umě­ním. Jako nová a inspi­ra­tiv­ní for­ma, začal vel­mi spon­tán­ně a inten­ziv­ně pro­ni­kat také do okol­ních evrop­ských zemí. Ve Vel­ké Bri­tá­nii se nový cir­kus utvá­řel sko­ro ve stej­nou dobu jako ve Fran­cii, zatím­co ve Skan­di­ná­vii se nový cir­kus aktiv­ně roz­ví­jí až od počát­ku deva­de­sá­tých let 20. století.

Cirkus a jeho čtyři formy 

Sna­ha vyme­zit nově vzni­ka­jí­cí for­mu – nový cir­kus, kte­rý se vyzna­čo­val pře­de­vším syn­té­zou umě­lec­kých žánrů i dru­hů, vyvo­la­la potře­bu nové ter­mi­no­lo­gie a roz­dě­le­ní cir­ku­so­vých umě­ní do díl­čích kategorií.

Tradiční cirkus 

Manéž tra­dič­ní­ho cir­ku­su je jako pro­stor, v němž artis­ta před­sta­vu­je pou­ze sebe. Nao­pak diva­del­ní for­ma nové­ho cir­ku­su pod­le něj vychá­zí ze schop­nos­ti artis­tů před­sta­vo­vat herec­kou posta­vu a před­vá­dět pří­běhy a myš­len­ky před zra­ky divá­ků. Jedi­né, na čem v tra­dič­ním cir­ku­su zále­ží, je pre­ciz­ní před­ve­de­ní akro­ba­tic­ké­ho čís­la, niko­li sdě­le­ní myš­len­ky ve smys­lu­pl­ném obra­zu. Stá­le výraz­něj­ší dra­ma­tic­ké ten­den­ce byly hlav­ním kri­té­ri­em pro odli­še­ní nové­ho cir­ku­so­vé­ho prou­du od tradičního.

Nostalgický cirkus 

Cir­kus nos­tal­gic­ký evo­ku­je tra­di­ci, auten­ti­ci­tu a sta­ro­by­lost. Nej­čas­těj­ším téma­tem před­sta­ve­ní nos­tal­gic­ké­ho cir­ku­su je sám cir­kus a život v něm. Aby byla před­sta­ve­ní pou­ta­věj­ší a něčím ozvlášt­ně­na, pokou­še­jí se před­sta­vi­te­lé této cir­ku­so­vé kate­go­rie spo­jit jed­not­li­vá čís­la do dějo­vé linie. Už samot­né ozna­če­ní kate­go­rie odka­zu­je k ten­den­cím, kte­ré vychá­ze­jí z rodin­né tra­di­ce a pře­dá­vá­ní řemes­la z otce na syna.

Současný cirkus 

Nový cir­kus se vyzna­ču­je užším pro­po­je­ním tan­ce, diva­dla a cir­ku­su. Zatím­co v novém cir­ku­su se jed­not­li­vé diva­del­ní dru­hy a žán­ry s cir­ku­so­vý­mi dis­ci­plí­na­mi pro­po­ju­jí umě­le a nesou­ro­dě, sou­čas­ný cir­kus se pokou­ší o ply­nu­lej­ší prol­nu­tí všech slo­žek v jeden celek. Těž­ko se tak roz­li­šu­je, co jsou taneč­ní prv­ky, co cir­ku­so­vé dis­ci­plí­ny a co je non­ver­bál­ní diva­dlo. Fúze jed­not­li­vých umě­ní je ply­nu­lej­ší a při­ro­ze­něj­ší, for­ma uce­le­něj­ší a tvůr­čí záměr i myš­len­ka komplexnější.

Nový cirkus 

Nový cir­kus je ozna­če­ní, kte­ré v západ­ních evrop­ských zemích, stej­ně jako v Kana­dě i Aus­trá­lii, zís­ka­lo nádech sta­ro­by­los­ti, a pro­to se jako pří­znač­něj­ší pojme­no­vá­ní jeví cir­kus sou­čas­ný. V Čes­ké repub­li­ce ale ten­to pojen ješ­tě nezdo­mác­něl, pro­to je u nás stá­le uží­vá­no ozna­če­ní nový ve význa­mu diva­del­ně ozvlášt­ně­ný. Tako­vá zjed­no­du­še­ná cha­rak­te­ris­ti­ka odpo­ví­dá nové­mu cir­ku­su v kon­tex­tu sou­čas­né­ho čes­ké­ho živé­ho umě­ní nej­lé­pe. Čes­ký nový cir­kus je s umě­ním diva­del­ním spo­jen mno­hem sil­ně­ji než v jiných evrop­ských (Fran­cie, Vel­ká Bri­tá­nie, Fin­sko) nebo zámoř­ských (Kana­da, Aus­trá­lie) novo­cir­ku­so­vých destinacích.

Obec­ně spo­čí­vá spe­ci­fič­nost nové­ho cir­ku­su v jeho mno­ho­vrs­tev­na­té a nepra­vi­del­né struk­tu­ře slo­žek, jejichž význa­my jsou patr­né tepr­ve ve chví­li jejich pro­po­je­ní; při­čemž základ­ní a nepo­stra­da­tel­nou slož­kou je slož­ka cir­ku­so­vá. V pří­pa­dě nové­ho cir­ku­su tedy může­me hovo­řit o dvou prin­ci­pech – prin­ci­pu cir­ku­so­vém a diva­del­ním, při­čemž prin­cip cir­ku­so­vý urču­je základ­ní vlast­nost nové­ho cir­ku­su, tak­zva­nou cir­ku­so­vost. Ta se, zjed­no­du­še­ně řeče­no, sklá­dá z čás­ti tech­nic­ké a čás­ti umělecko‑estetické, kte­rá záko­ni­tě na tech­nic­kou nava­zu­je nebo z ní vyplývá.

Nový cirkus v ČR 

V Čes­ké repub­li­ce má nový cir­kus dvo­jí pova­hu — for­mál­ní, v níž je cir­ku­so­vá tech­ni­ka pře­tlu­mo­če­na diva­del­ní­mi pro­střed­ky do nové­ho zna­ko­vé­ho sys­té­mu uplat­ně­né­ho ve scé­nic­kém pro­sto­ru a obsa­ho­vou, v níž cir­kus a život v něm jsou téma­tem diva­del­ní­ho zob­ra­zo­vá­ní (zvláš­tě diva­del­ní­ci si vypůj­ču­jí zna­ky cir­ku­su, jako je kos­tým, hud­ba, pohyb, pro­stor, nomád­ství a rodin­ný život, aby tyto cir­ku­so­vé zna­ky moh­li pou­žít v jazy­ce diva­del­ním). Čes­ký nový cir­kus je mnoh­dy kom­bi­na­cí obou těch­to rovin – for­mál­ní i tematické.
Zahra­nič­ní sou­bo­ry jsou do ČR zvá­ny na fes­ti­va­ly Let­ní Let­ná, Cir­ko­po­lis fest, Fun Fata­le, Cirk UFF (Mezi­ná­rod­ní fes­ti­val Nové­ho cir­ku­su v Trut­no­vě) či fes­ti­val Za dveř­mi a nyní také na Cir­ku­lum — mezi­ná­rod­ní fes­ti­val Nové­ho cir­ku­su a pou­lič­ní­ho diva­dla v Ost­ra­vě. Nej­bliž­ší zahra­nič­ní fes­ti­val nalez­ne­te v Bra­ti­sla­vě, kde se koná zná­mý fes­ti­val Cir­ku­ľart Vzni­ka­jí nové umě­lec­ké pro­jek­ty, v jejichž popře­dí sto­jí Cirk La Puty­ka, Déca­lage, Cir­kus Mlejn, Loo­sers cirque com­pa­ny, Cink Cink Cirk či ost­rav­ský Cir­kus tro­chu jinak.

V Čes­ké repub­li­ce také vzni­kl tzv. Cirque­on. Zastřešu­jí­cí orga­ni­za­ce pro pod­po­ru a roz­voj nové­ho cir­ku­su v Čes­ké repub­li­ce. Je čle­nem mezi­ná­rod­ní sítě Cir­costra­da Network. Hlav­ní nápl­ní Cirque­o­nu je posky­to­vá­ní infor­ma­cí o domá­cím i evrop­ském dění na poli nové­ho cir­ku­su, pod­po­ra pro­jek­tů nové cir­ku­so­vé vlny vzni­ka­jí­cích v Čes­ké repub­li­ce a roz­voj cir­ku­so­vých doved­nos­tí pro­fe­si­o­ná­lů i širo­ké veřejnosti.

České publikace o Novém Cirkusu 

Nový cirkus 

Ondře­je Cihlá­ře (2006) je jedi­ná čes­ká pub­li­ka­ce, kte­rá se sou­stře­ďu­je pou­ze na oblast nové­ho cirkusu.

Orbis Cirkus 

Ondřej Cihlář a Hanuš Jor­dan (2014)  se ve své  kni­ze věnu­jí pro­mě­nám cir­ku­su v Čes­kých zemích od dob tra­dič­ní­ho cir­ku­su až po jeho sou­čas­né for­my, ozna­čo­va­né jako nový cir­kus. Auto­ři se zamě­řu­jí na ori­gi­nál­ní čes­ká spe­ci­fi­ka tra­dič­ní­ho i nové­ho cir­ku­su a pou­ta­vou for­mou objas­ňu­jí čte­ná­ři důvo­dy jeho odlišností.

Vznik­ly i dal­ší teo­re­tic­ké prá­ce, např. diplo­mo­vá prá­ce Este­ti­ka a poe­ti­ka sou­čas­né­ho cir­ku­su od Šte­fa­no­vé z roku 2009.

Zdroj: Disk edi­ce pro stu­di­um scé­nic­ké tvorby

Sdílejte se svými přáteli

Pořadatel festivalu

Cirkus trochu jinak, z.s.
V Zálomu 2948/1
700 30 Ostrava — Zábřeh

DIČ: CZ22878670
IČ: 22878670

Tel: +420 608 257 694
E-mail: cirkulum@cirkulum.cz

Zájemci o stánek na festivalu kontaktujte: produkce@cirkulum.cz

Festival Cirkulum je první mezinárodní festival svého druhu v Moravskoslezském kraji. Originální koncept festivalu, který nemá obdoby na Moravě ani ve Slezsku, zahrnuje prezentaci a popularizaci uměleckých žánrů jako jsou nový cirkus, pantomima či pouliční, pohybové a improvizační divadlo.