Nový cirkus
Nový cirkus je umělecký fenomén, který v České republice nebyl doposud terminologicky uchopen. Poprvé pojmenován jako druh performativních umění ve Francii, kde na začátku sedmdesátých let 20. století začala v ulicích pod širým nebem vznikat představení založená na sloučení tradičnějších cirkusových disciplín s pouličním divadlem. Již v roce 1971 založili Victoria Chaplinová s Jeanem‑Baptistem Thieréem nový cirkus Cirque Bonjour. Tvořili ho dva artisté doprovázení jejich vlastními dětmi, párem holubic a králíky. Chtěli z cirkusu vytvořit jemnou a nadnesenou zábavu se schopností evokovat proměnlivé emoce. Významnou roli v utváření nového uměleckého druhu, kterému se posléze začalo říkat nový cirkus, hrál také Christian Taguet. V roce 1973 na nádvoří pařížského Hôtel de Marais uvedl inscenaci Puits aux Images (Studnice obrazů), která vycházela z metody propojování hraných scén s cirkusovým uměním. Jako nová a inspirativní forma, začal velmi spontánně a intenzivně pronikat také do okolních evropských zemí. Ve Velké Británii se nový cirkus utvářel skoro ve stejnou dobu jako ve Francii, zatímco ve Skandinávii se nový cirkus aktivně rozvíjí až od počátku devadesátých let 20. století.
Cirkus a jeho 4 formy
Snaha vymezit nově vznikající formu – nový cirkus, který se vyznačoval především syntézou uměleckých žánrů i druhů, vyvolala potřebu nové terminologie a rozdělení cirkusových umění do dílčích kategorií.
Tradiční cirkus
Manéž tradičního cirkusu je jako prostor, v němž artista představuje pouze sebe. Naopak divadelní forma nového cirkusu podle něj vychází ze schopnosti artistů představovat hereckou postavu a předvádět příběhy a myšlenky před zraky diváků. Jediné, na čem v tradičním cirkusu záleží, je precizní předvedení akrobatického čísla, nikoli sdělení myšlenky ve smysluplném obrazu. Stále výraznější dramatické tendence byly hlavním kritériem pro odlišení nového cirkusového proudu od tradičního.
Nostalgický cirkus
Cirkus nostalgický evokuje tradici, autenticitu a starobylost. Nejčastějším tématem představení nostalgického cirkusu je sám cirkus a život v něm. Aby byla představení poutavější a něčím ozvláštněna, pokoušejí se představitelé této cirkusové kategorie spojit jednotlivá čísla do dějové linie. Už samotné označení kategorie odkazuje k tendencím, které vycházejí z rodinné tradice a předávání řemesla z otce na syna.
Současný cirkus
Nový cirkus se vyznačuje užším propojením tance, divadla a cirkusu. Zatímco v novém cirkusu se jednotlivé divadelní druhy a žánry s cirkusovými disciplínami propojují uměle a nesourodě, současný cirkus se pokouší o plynulejší prolnutí všech složek v jeden celek. Těžko se tak rozlišuje, co jsou taneční prvky, co cirkusové disciplíny a co je nonverbální divadlo. Fúze jednotlivých umění je plynulejší a přirozenější, forma ucelenější a tvůrčí záměr i myšlenka komplexnější.
Nový cirkus
Nový cirkus je označení, které v západních evropských zemích, stejně jako v Kanadě i Austrálii, získalo nádech starobylosti, a proto se jako příznačnější pojmenování jeví cirkus současný. V České republice ale tento pojen ještě nezdomácněl, proto je u nás stále užíváno označení nový ve významu divadelně ozvláštněný. Taková zjednodušená charakteristika odpovídá novému cirkusu v kontextu současného českého živého umění nejlépe. Český nový cirkus je s uměním divadelním spojen mnohem silněji než v jiných evropských (Francie, Velká Británie, Finsko) nebo zámořských (Kanada, Austrálie) novocirkusových destinacích.
Obecně spočívá specifičnost nového cirkusu v jeho mnohovrstevnaté a nepravidelné struktuře složek, jejichž významy jsou patrné teprve ve chvíli jejich propojení; přičemž základní a nepostradatelnou složkou je složka cirkusová. V případě nového cirkusu tedy můžeme hovořit o dvou principech – principu cirkusovém a divadelním, přičemž princip cirkusový určuje základní vlastnost nového cirkusu, takzvanou cirkusovost. Ta se, zjednodušeně řečeno, skládá z části technické a části umělecko‑estetické, která zákonitě na technickou navazuje nebo z ní vyplývá.
Nový cirkus v ČR
V České republice má nový cirkus dvojí povahu - formální, v níž je cirkusová technika přetlumočena divadelními prostředky do nového znakového systému uplatněného ve scénickém prostoru a obsahovou, v níž cirkus a život v něm jsou tématem divadelního zobrazování (zvláště divadelníci si vypůjčují znaky cirkusu, jako je kostým, hudba, pohyb, prostor, nomádství a rodinný život, aby tyto cirkusové znaky mohli použít v jazyce divadelním). Český nový cirkus je mnohdy kombinací obou těchto rovin – formální i tematické.
Zahraniční soubory jsou do ČR zvány na festivaly Letní Letná, Cirkopolis fest, Fun Fatale, Cirk UFF (Mezinárodní festival Nového cirkusu v Trutnově) či festival Za dveřmi a nyní také na CIRKULUM - mezinárodní festival Nového cirkusu a pouličního divadla v Ostravě. Nejbližší zahraniční festival naleznete v Bratislavě, kde se koná známý festival Cirkuľart Vznikají nové umělecké projekty, v jejichž popředí stojí Cirk La Putyka, Décalage, Cirkus Mlejn, Loosers cirque company, Cink Cink Cirk či ostravský Cirkus trochu jinak.
V České republice také vznikl tzv. CIRQUEON. Zastřešující organizace pro podporu a rozvoj nového cirkusu v České republice. Je členem mezinárodní sítě Circostrada Network. Hlavní náplní Cirqueonu je poskytování informací o domácím i evropském dění na poli nového cirkusu, podpora projektů nové cirkusové vlny vznikajících v České republice a rozvoj cirkusových dovedností profesionálů i široké veřejnosti.
České publikace o Novém Cirkusu
Nový cirkus
Ondřeje Cihláře (2006) je jediná česká publikace, která se soustřeďuje pouze na oblast nového cirkusu.
Orbis Cirkus
Ondřej Cihlář a Hanuš Jordan (2014) se ve své knize věnují proměnám cirkusu v Českých zemích od dob tradičního cirkusu až po jeho současné formy, označované jako nový cirkus. Autoři se zaměřují na originální česká specifika tradičního i nového cirkusu a poutavou formou objasňují čtenáři důvody jeho odlišností.
Vznikly i další teoretické práce, např. diplomová práce Estetika a poetika současného cirkusu od Štefanové z roku 2009.